Ano je to tak, možná vás to překvapí, ale ostrovany od zbytku Francie odlišuje nejenom jiné kulturní prostředí ale i vlastní jazyk – korsičtina (Corsu). Jedná se o jazyk románský a používá se na Korsice dodnes spolu s francouzštinou, která je jazykem oficiálním. 
V poslední době pod nátlakem turistů i Francouzské vlády sice ustupuje, ale i tak se korsičtina v rodinách původních Korsičanů stále používá. Ostatně podobná situace je i v kolem místního dialektu, kterým se mluví v oblasti Gallury na Sardinii.
Mnoho lingvistů a jazykovědců se tak shoduje, že korsičtina je v mnoha ohledech podobná italštině a částečně také italským dialektům nedalekého Toskánska. Jak už jsme ale napsali, situace kolem korničtiny je dnes velmi tristní a dokonce světová organizace pro kulturní dědictví UNESCO jí označilo za řeč ohroženou zánikem. Situaci totiž komplikují i místní rozdílné dialekty, které se na hornaté a izolované Korsice vytvořily.
Další důležitou kapitolou jsou ceny, které jsou na Korsice v průměru o 20 % vyšší, než v mateřské Francii. Po přepočtení na české ceny jsou rozdíly samozřejmě ještě závratnější. Drahé je zde skutečně všechno a to z toho důvodu, že se sem prakticky všechno musí dovážet. Dokonce ani místní ovoce snad kromě melounů není nikterak levná záležitost. Na druhou stranu abychom jenom nehanili, jídlo je zde velmi kvalitní. Zdejší francouzské bagety, džusy nebo jamy se nedají s českými náhražkami srovnávat.
