Sdílet na Facebooku

Pascal Paoli – největší osobnost Korsiky

S tváří už přes dvě stě let mrtvého revolucionáře Pascala Paoliho (jinak také Pasquala Paoli, * 6. dubna 1725 Morosaglia – 5. února 1807 Londýn) se na Korsice setkáte asi tak stejně často jako s vlajkou Korsiky černochem s bílým šátkem uvázaným kolem hlavy. Obě dvě tyto postavy zde jsou skutečně na každém rohu. Jedná se totiž o dvě tváře, dva symboly Korsiky. Tento článek ale pojednává pouze o Pascalu Paolim, který toho pro Korsiku udělal víc než kdokoliv jiný. Kdyby se našlo ještě pár takto chytrých a zapálených nacionalistů, možná by Korsika byla dnes samostatným státem.

Pascal Paoli se narodil do velmi významné Korsické rodiny, jeho otec Chacinto Paoli totiž byl prvním ministrem během krátkého trvání korsického království za panování krále Theodora I. Když mladý Pascal vyrostl, sloužil v korsické gardě neapolského království a to až do svých 29 let.  Po té se jako svobodník vrátil v roce 1755 domů Korsiku a stal velitelem korsických vlastenců, kteří bojovali proti janovským. Korsika v této době totiž patřila Janovské republice. Tento boj byl úspěšný a postupně se podařilo Janovany vytlačit jen do úzkého pásu na pobřeží. V té době se Pascal Paoli stal prakticky vládcem Korsiky. Chtěl však vládnout demokraticky a pro blaho svého lidu a tak spolu s právníkem Carlem Buonapartem (pozdější otec Napoleona) vypracovali v Corte vůbec první demokratickou ústavu v Evropě.

Neovladatelný a zbouřený ostrov byl roku 1768 Janovany prodán Francii a revoluce tak mohla pokračovat znovu tentokrát v boji proti Francouzům. Na Korsice se vylodila armáda o síle 22 000 vojáků a pod velením hraběte de Vaux, která postupně dobývala celý ostrov až do dne 9. května 1769, kdy došlo k rozhodující bitvě u Ponte Nuovo. V této bitvě byl Paoli spolu se svými 10 000 bojovníky poražen a byl nucen emigrovat do Anglie.

I v exilu se však snažil zasadit o suverenitu Korsiky. Intervenoval u tehdejších panovníků i papeže. V roce 1793 se mu dokonce podařilo za podpory britů a místních na krátko opět obsadit ostrov, ale samostatný Korsický stát byl opět o tři roky později podroben Francií. Tomu hodně i dřívější Paoliho spolubojovník Carlo Bonapart. Ten naopak prosazoval úzké spojenectví Korsiky s Francií, což z obou významných Korsičanů učinilo nepřátelé na život a na smrt. Nakonec ale nevyhrál ani jeden, i když možná by se dalo říci, že vyhráli oba. Paoli sice musel prožít zbytek života v emigraci a samostatné Korisky už se nedočkal, ale pro Korsičany se stal největším národním hrdinou, kterého uctívají dodnes. A rodina Bonapartů musela kvůli všeobecné nevoli místních obyvatel emigrovat do Francie. Zde se pak stala významnou prominentní rodinou, která se významně zapsala do běhu světových dějin.

Komentáře jsou uzavřeny.