S tváří už přes dvě stě let mrtvého revolucionáře Pascala Paoliho (jinak také Pasquala Paoli, * 6. dubna 1725 Morosaglia – 5. února 1807 Londýn) se na Korsice setkáte asi tak stejně často jako s vlajkou Korsiky černochem s bílým šátkem uvázaným kolem hlavy. Obě dvě tyto postavy zde jsou skutečně na každém rohu. Jedná se totiž o dvě tváře, dva symboly Korsiky.
Tento článek ale pojednává pouze o Pascalu Paolim, který toho pro Korsiku udělal víc než kdokoliv jiný. Kdyby se našlo ještě pár takto chytrých a zapálených nacionalistů, možná by Korsika byla dnes samostatným státem.
Pascal Paoli se narodil do velmi významné Korsické rodiny, jeho otec Chacinto Paoli totiž byl prvním ministrem během krátkého trvání korsického království za panování krále Theodora I. Když mladý Pascal vyrostl, sloužil v korsické gardě neapolského království a to až do svých 29 let. Po té se jako svobodník vrátil v roce 1755 domů Korsiku a stal velitelem korsických vlastenců, kteří bojovali proti janovským. Korsika v této době totiž patřila Janovské republice. Tento boj byl úspěšný a postupně se podařilo Janovany vytlačit jen do úzkého pásu na pobřeží. V té době se Pascal Paoli stal prakticky vládcem Korsiky. Chtěl však vládnout demokraticky a pro blaho svého lidu a tak spolu s právníkem Carlem Buonapartem (pozdější otec Napoleona) vypracovali v Corte vůbec první demokratickou ústavu v Evropě.
Pokračování článku »
